„Kdo v tomto šatu zemře, bude uchráněn věčného ohně. Hle, je v něm znamení spásy, ochrana v nebezpečí a záruka pokoje a věčného přislíbení.“
V roce 1316 se Nejsvětější Panna zjevila kardinálu Duesovi. Předpověděla mu brzké zvolení na Petrův stolec, potvrdila všechny dosavadní privilegia škapulíře (mj. plnomocné odpustky pro členy řádu a odpuštění 1/3 časných trestů členům škapulířových bratrstev) a dodala jedno nové: „Já, jejich matka, sestoupím do očistce první sobotu po jejich smrti a koho tam naleznu, přivedu do nebe.“
Za pár dní se předpověď splnila a Jacques Duese již jako papež Jan XXII. potvrdil 3. března 1322 ve slavné bulle Sacratissimo uti culmine, též zvané Sabbatina, poslední výsadu škapulíře. V následujících stoletích tak rovněž učinili: Klement VII. (In clementi), sv. Pius V. (Superna dispositione), Řehoř XIII. (Ut laudes). Definitivní ratifikaci proběhla v roce 1908 Svatým stolcem.
Škapulíř se skládá ze dvou částí vlněné látky, které jsou spojeny dvěma úzkými provázky. Nosí se přes ramena – jedna část spočívá na prsou a druhá vzadu na lopatkách. Tyto díly tedy nemohou být nošeny jen v přední nebo jen v zadní části. Tento malý škapulíř je od Církve povolen jako náhrada za velký škapulíř (oděv), který různé řády nosí přes svůj hábit.
Škapulíř musí být vyroben ze 100% vlny, ne bavlny, hedvábí, či jiného materiálu. Látka by měla být tkaná, ne plsť či krajka. Tvar vlněných dílů musí být podlouhlý nebo čtverec. Nemůže být kulatý, oválný nebo polygonální.
Provázky mezi díly mohou být z libovolného materiálu.
Škapulíř může být nošen na oblečení, pod oblečením nebo přímo na těle. Nesmí být však na oblečení připevněn.
Členem škapulířového bratrstva může být každý katolík.
Do škapulířového bratrstva vás začlení jakýkoliv kněz zvláštním obřadem. Zde na stránkách můžete vytisknout žehnací modlitbu a úkon přijetí do bratrstva.
Ano, přijetí je celoživotní. Kdo by však odložil škapulíř ze zlosti nebo z pohrdání, pak by měl později své přijetí obnovit. To však neplatí pro ty, kdo nenosí škapulíř z lehkomyslnosti nebo zapomnětlivosti. Je ale velmi hezkým prospěšným zvykem ve výroční den přijetí do bratrstva své zasvěcení Panně Marii obnovit. To nemusí mít nějakou specifickou formu, spíše jde o poděkování za přijaté milosti a obnovení své oddanosti.
Člen škapulířového bratrstva je začleněn do karmelitánské rodiny a má podíl na všech mších svatých karmelitánského řádu. Zrovna tak má podíl na všech modlitbách, zásluhách a pokáních veškerých odvětví Karmelu, tedy všech řádových kněží a bratří. Zároveň může získat plnomocné odpustky v určité dny v roce.
Škapulíř je povoleno ozdobit obrázky. Často se užívají obrázky Panny Marie Karmelské a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova nebo výšivky. Nicméně, vlněná hnědá barva škapulíře musí převládat.
V církvi existují jako svátostiny různé barevné škapulíře pro jiné pobožnosti, jako je Červený škapulíř na počest utrpení našeho Pána Ježíše. Avšak hnědý škapulíř, který nosí laici, je zmenšeninou Karmelitánského hábitu, a vzhledem k tomu, že hábit je hnědé barvy, byla hnědá vždy považována za správnou barvu škapulíře. Nicméně, černá vlna je přípustná.
Aby bylo možné přijímat příslib Panny Marie, musíme škapulíř vždy nosit. Musíme pochopit, že tím, že nosíme škapulíř ukážeme naše zasvěcení a úctu k Panně Marii. Panna Maria nemůže mít radost v tom, kdo z ješitnosti nebo strachu sundá škapulíř, když se to zrovna nehodí. Nošením otevřeně vyznáváme naší víru, důvěru a lásku k ní.
Ano.
Ne. Požehnání a členství je stále platné i pro nový škapulíř, protože požehnání je převážně věnováno tomu, kdo jej bude nosit.
Kdykoliv je už opotřebovaný nebo hrozí jeho utržení a ztráta. Pokud to ale jde, jde dobré zvolit si pro tuto událost nějaký Mariánský svátek.
Osoba, která mění škapulíř, nemusí žádat kněze. Koupí si nový a starý škapulíř nejlépe spálí. Neměl by být zlikvidován v popelnici z úcty k Panně Marii.
Papež sv. Pius X. povoluje podle svého dekretu ze dne 16.12.1910 medailku jako náhradu škapulíře látkového, při čemž velmi zdůrazňuje, že by měly být nošeny pokud možno škapulíře látkové a medailka by měla být pouze výjimkou v nutných případech, například v zahraničí či tropických klimatických misí, pro vojáky či dělníky. V případě, že se Škapulířová medaile nosí z nedostatečného důvodu, jako marnost nebo pohodlí, nositel riskuje ztrátu příslibů.
Je důležité si uvědomit, že malý laický Škapulíř má být miniaturní verzí toho, co karmelitáni nosí jako součást svého hábitu.
Na jedné straně medailky musí být obraz Panny Marie a na druhé Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
Každá nová medailka musí být požehnaná. Jednoduché znamení kříže postačí pro libovolný počet medailek; Není nutné, aby každá z jednotlivých medailek byla viditelna nebo rozlišitelná. Není důležité, zda budou medailky požehnány před rituálem přijetí do bratrstva nebo po něm, ale osoba nosící medailku získává přísliby a zásluhy bratrstva pouze po řádném přijetí žehnáním látkového škapulíře.
K začlenění do bratrstva se může použít jen látkový škapulíř.
Papež Pius XII. varuje před případným nepochopením či zneužitím: „Z toho důvodu však ti, kteří nosí škapulíř, neměli by smýšlet, že mohou dosáhnout věčné spásy dlíce v hříchu a zanedbávajíce svou duši, neboť apoštol varuje: „s bázní a chvěním pracujte na své spáse“."
Škapulíř není talisman, který zajistí volnou vstupenku do nebe. Panna Maria nenavádí k náboženské vlažnosti a nijak nepopírá či neomezuje svátosti. Naopak, vede k nim.
Věrní nositelé škapulíře mohou počítat se zvláštní pomocí Panny Marie v jejich hodině smrti. Dobrým pomůže, aby si zachovali posvěcující milost a ještě ji rozmnoží. Hříšníkům dopomůže ještě včas projevit dokonalou lítost nebo přijmout svátosti umírajících. Jak velkou útěchu můžeme tudíž nemocným a umírajícím poskytnout, když je upozorníme na škapulíř!
Jelikož však nikdo z nás - ať mladý či starý - neznáme den ani hodinu, kdy nás Bůh povolá, měli bychom neustále nosit škapulíř a žít v milosti posvěcující!
Napište nám, pokusíme se Vám co nejdříve odpovědět.